Historie dalšího vzdělávání (vzdělávání dospělých) v ČR

19.století zaznamenalo rozmach vzdělávání dospělých po celém světě i v zemích tehdejšího Rakouska - Uherska. Rozmach vzdělávání byl spojen se snahou o upevňování českého jazyka a úsilí o národní vědu a kulturu. V roce 1830 byla ustavena Matice česká. V 70. letech 19.století vzniká řada vzdělávacích spolků. Sociální demokracie zakládá v roce 1896 Dělnickou akademii, národní socialisté Ústřední školu dělnickou, jsou zřízeny Lidové vysoké školy a množství vzdělávacích aktivit vyvíjejí různá sdružení, náboženské  a zájmové skupiny, odbory i politické strany.

Období po 1. světové válce velmi ovlivnil vzdělávání dospělých Zákon č. 67 ze dne 7.2.1919 o organizaci lidových kursů občanské výchovy. Od roku 1919 začaly vznikat tzv. Lidové školy, které se orientovaly nejen na všeobecné vzdělávání, ale i na kurzy zaměřené na cvičení praktických dovedností. Charitativní charakterměla Dělnická akademie, která vytvořila soustavu dobrovolného školství, včetně dvouleté vyšší socialistické školy v Praze. V roce 1936 vznikla i Socialistická akademie, náležící do kategorie tzv. vyšších odborných lidových škol, kterých bylo koncem 30. let asi 30. Mezi nezávislé patřila např. Husova škola pro vyšší vzdělávání a národní výchovu v Praze.

Meziválečný vývoj byl v duchu rozvoje podnikového vzdělávání, z nehož byl jako nepropracovanější a nejkomplexnější systém označován Systém Baťův, který pochopil možnosti a význam vzdělávání a kvalifikovaných pracovníků pro zvyšování produktivity.

Od roku  1948 v podstatě až do roku 1989 byl celý systém vzdělávání dospělých podřízen zájmům Komunistické strany, podřizování vzdělávání propagandě. Iniciátory  byly v první fázi odbory - zakládaly Místní školy práce, ze kterých se později staly Závodní školy práce s cílem napomáhat rozvoji kvalifikací. Ty od roku 1951 přešly do kompetencí oborových ministerstev. V roce 1966 vyšlo usnesení vlády o podnikovém vzdělávání. Vznikají tři typy institucí pro vzdělávání dospělých a to, Závodní školy práce, Podnikové technické školy a Podnikové instituty, na kterých bylo možno získat ucelené vyšší technické vzdělávání. Vládním usnesením č.246/1966 o podnikovém vzdělávání, bylo rozhodnuto, že stupeň vzdělání je možno získat výlučně ve státních školách a podniky zajišťovaly pouze další vzdělávání. Ve stejném roce vstoupil v platnost i Zákoník práce, který odstranil 83 vyhlášek a předpisů, upravující do té doby pracovně-právní vztahy - nejstarší vyhláška byla z roku 1811.

V roce 1963 byla ustavena Ústřední komise pro vzdělávání pracujících při Ministerstvu školství a kultury. V roce 1971 pak Česká komise pro vzdělávání dospělých, opět při Ministerstvu školství a kultury. Rok 1972 byl významný přijetím vládního usnesení č. 42/1972, o cyklické průpravě vedoucích pracovníků, které bylo v roce 1979 zrušeno.) V roce 1976 byl přijat dokument "Další rozvoj československé výchovně vzdělávací soustavy", jehož významná část byla věnována vzdělávání dospělých. Tímto dokumentem formálně došlo k začlenění vzdělávání dospělých do vzdělávací soustavy. Oblast zájmového vzdělávání byla především doménou Ministerstva školství a kultury a jemu podřízených krajských a okresních osvětových (později kulturních) středisek a osvětových besed v obcích. O tuto oblast vzdělávání pečovaly i místní kulturní domy, jejichž zřizovatelem většinou byly odbory.

Všechny tyto struktury se po roce 1989 rozpadly a vzdělávání dospělých se kromě rekvalifikací stalo plně věcí poptávky, na kterou odpovědělo nabídkou a vznikem asi 2000 vzdělávacích institucí. Na MŠMT vzniká odbor celoživotního vzdělávání.

Pro účely dalšího vzdělávání vzniká Národní soustava povolání I. a II. a Národní soustava kvalifikací I. a II.